FK Alej
EURO 1996
 |
;)
;)
;)
EURO 1996 - Finále Wembley
Již je to předlouhých sedm let, kdy český fotbal prožil svůj největší úspěch v novodobé historii…
Anglické stadiony pod heslem „Football is coming home“ (Fotbal se vrací domů) přivítaly evropský šampionát ve fotbale, netřeba připomínat, že i s českou účastí..
Český tým nejprve ve „skupině smrti“ poslal domů Itálii a Rusko, pak Poborského famózním obloučkem vyřadil Portugalce a po penaltovém dramatu Francií postoupil do finále s Německem.Kdo by si nechal ujít možnost vidět reprezentační tým ve finále jedné z nejvýznamnějších sportovních soutěží a navíc na posvátné půdě londýnského Wembley? Po úspěšném a nervy drásajícím nákupu lístků nastává rychlý odjezd do země Shakespeara, v tu chvíli ještě netušíme, že ani on by nevymyslel takovou zápletku jakou přichystalo jubilejní desáté finále Mistrovství Evropy.
Několik hodin se procházíme Londýnem a už od dopoledních hodin je jasné, komu budou domácí nakloněni, české příznivce odměňují zdviženým palcem a přeji našemu týmu „Good luck.“ Do výkopu zbývá ještě více než hodina a půl, ale už se blížíme ke stadionu, jelikož chceme shlédnout závěrečný ceremoniál a navíc přísné kontroly slibují nějakou minutku zdržení navíc. Opak je pravdou, kontroly jsou sice nekompromisní, ale na rozdíl od našich stadionů probíhají velice rychle a pověstní „bobíci“ neztrácí ani na chvíli úsměch, ani když hluční angličtí fanoušci s pokřikem „Kill the Germans“ míří do svého sektoru (jaký to rozdíl proti našim pořadatelům a policistům).
Prolog utkání obstará nejprve zpěv hymen v podání operních zpěvaček ( českou zpívá Dagmar Pecková ), zvláště u anglické běhá mráz po zádech a to Angličané ani nehrají. Po posledních tónech jsou hráči představeni britské panovnici a pro nás tolik očekávaný zápas může začít.
Sestava českého týmu je zdecimovaná po karetních prohřešcích, ale co nechybí nejen u nováčků je rozhodně vůle po vítězství v nejdůležitějším utkání dosavadní kariéry. Oba týmy se bojí udělat chybu, taktika velí hrát s tisíciprocentně zajištěnou obranou, první se osměluje český tým, který už dávno nepřipomíná ustrašený tým ze skupiny, který Němci bez většího úsilí přehráli dvoubrankovým rozdílem, první větší šanci má Kuka s Poborským, na druhé straně nebezpečně zahrozí Stefan Kunz, ale opatrný fotbal se hrál celé první dějství. Druhý poločas ukázal, že obě mužstva do finále patří, český tým začíná svého soupeře přehrávat v poli a dostává se do několika brejků, odměnou je 59. minuta, kdy Sammer sráží k zemi Poborského před pokutovým územím, ale italský rozhodčí Pairetto ukazuje na penaltový puntík.
Nelehkého úkolu se ujímá Berger, s notnou dávkou štěstí prostřeluje Köpkeho a dává nám naději, že se historie bude po dvaceti letech opakovat. Naneštěstí ale Němci vytahují do té doby neznámý trumf, jehož jméno někteří fanoušci dodnes nemusí slyšet, Olivek Bierhoff. V 72. minutě ideálně naskakuje na centr a vyrovnává a v 5.minutě prodloužení šťastnou střelou střílí vítěznou branku.
Čeští hráči v slzách padají na trávník, po notné chvíli míří ke kotli českých fanoušků, poděkovat za neutuchající podporu (na rozdíl od Němců, ti fandili až od vyrovnání). Na mnoha tvářích fanoušků je vidět zklamání, někde ukápne i slza, všichni cítí, že titul byl blízko blizoučko…
Cesta domů je tichá, snažíme se co nejrychleji zmizet na trajekt, potkat se s oslavujícími Němci se nám nechce, stačí pohledy a úšklebky na německých benzínkách a hraničním přechodu, kde nám obrovskou cedulí němečtí celníci připomínají výsledek finále.
Výlet do Wembley i přes výsledek byl obrovským zážitkem nejen po fotbalové stránce, ale také ukázal, že se toho u nás ještě máme mnoho co učit, perfektní zajištění, žádné dlouhé čekání ve frontě na pití, jídlo i sociální zařízení, ochotní stewardi dovádí fanouška až na jeho místo…
Přejme si jen, aby se podobný zážitek brzy opakoval ( EURO 2004 ?) a podobou atmosféru zažívali i na našich stadionech.
Ladia
;)
;)
;)