kvalifikace ME 2004 Rakousko - Česká republika

Reprezentace zakončila svou pouť kvalifikací na ME stylově výhrou v kotli Vídeňského Prátru. Zápas rozhodně nebyl snadný, ale naši borci i přes spoustu absencí klíčových opor prokázali, kdo je nyní možná nejsilnějším týmem v Evropě...zážitky a fotky exkluzivně jen na webu FK ALEJ..!
BONUS! Provokativní video -Temelín JA-ze zápasu (včetně zvuku) již ke stažení v příloze k tomuto článku!! Oscanovaná vstupenka již brzy v rubrice Stadiony/Vstupenky sekce Repre
Další pěkné fotky jsou k vidění ve Fotogalerii podrubrika Výjezdy!

Kvalifikace ME 2004 Rakousko - Česká republika

11.10. 2003 sobota ráno 7:15, parkoviště autobusů před hotelem Diplomat.

Ano, i v tuto nekřesťanskou hodinu se zde schází nemálo příznivců českého fotbalu. Někteří přicházejí pevným krokem, jiní se jen tak potácí a ti ještě více jiní se jen s notnou dávkou štěstí zvládnou vyšplhat do jim určeného autobusu. Do toho našeho (dvoupatrového) dokonce jeden ani nedorazil, a tak po snaze vzbudit ho trapným zvoněním telefonu se odhodlá pár kamarádu a jedou ho vzbudit domů osobně.

Vyjíždíme tedy asi s ¾ hodinovým zpožděním, ale to rozhodně neubírá nikomu na radosti a veselí. Řidič se pokouší o něco málo naučných údajů o řekách a vlastivědných útvarech které míjíme, ale kladný ohlas rozhodne nezískává. Stavíme u první pumpy a celý autobus se žene koupit něco pití : pivo, rum, vodku a něco s čím to namíchat… obsluha čerpací stanice Shell nezvládá. Po nějaké době se povede nahnat všechny fandy zpátky a jede se dál. Stejným způsobem probíhá další cesta. Pár fandů objeví vymoženost zvanou „střešní okno“ a náležitě si tohoto vynálezu užívá. Od hranic do Vídně všichni vědí, kdo je na cestě!

Do Vídně přijíždíme asi 3 hodiny před výkopem, ale již 1,5h před zápasem musíme být na stadionu, tak na nějaké veliké procházky po městě není čas. Jen si lehce protáhnout kosti a hurá do kotle.
Zápas začíná: v hledišti nepříliš veliká převaha rakouských fandů co do počtu kusů, avšak co se hlasivek týče se rozhodne nemáme za co stydět.

V prvním minutách má našich 11 borců navrch, ale gólovou podobu dostane jejich snažení až ve 27.minutě, když po nahrávce Nedvěda skóruje Jankulovski. Do druhého poločasu nastupují naši opět s převahou držení míče, která ovšem nenese žádný úspěch. Naopak se po rychlém brejku podaří Rakušanům vyrovnat. Následně zatlačit naše fotbalisty na jejich polovinu a po pěkné narážečce se ujmout vedení. Naštěstí zavelí Méďa k závěrečnému tlaku a po jeho přihrávkách strhává český tým výhru v samém závěru na svoji stranu. K mému hodnocení zápasu asi jen stručně: „Myslím, že hodně scházeli našemu týmu okraje zálohy (Poborský, Šmicer) a ani Lokvenc s Heinzem v útoku mě nepřesvědčili o svojí formě. Stručně řečeno, Nedvědův zápas!“

Po zápase se ještě trochu skanduje před stadionem a potom většina fandu odchází ke svým dopravním prostředkům a míří zpět k domovu. Do našeho autobusu doráží všichni nepoškozeni a můžeme vyrazit. Polovina osazenstva se snaží cestu zaspat a ta druhá pokračuje v konzumaci nakoupených zásob alkoholu. Většina však nakonec stejně odpadne a cesta pokračuje v poklidu. Až v Praze se opět několik fanatiků probere a zakončí naší cestu skandováním:“Už je to tady, Chodkovy sady!“

Ogremage