Liga Mistrů AC Milan - AC Sparta Praha

AC Sparta Praha se v odvětě osmifinále LM na San Siru pokusila o malý fotbalový zázrak a i když se jí nakonec nepodařilo skolit milánského giganta, atmosféra a vývoj zápasu se musel líbit všem, kteří milují tuhle hru s kulatým nesmyslem..komentář a fotky již k prohlédnutí pro návštěvníky webu FK ALEJ..! Video ze zápasu (včetně zvuku) na kotel Sparty již ke stažení v příloze k tomuto článku!! Těšte se na další pěkné videa v rubrice Guláš!! Další pěkné fotky již brzy k vidění ve Fotogalerii podrubrika Výjezdy! Oscanovaná vstupenka v rubrice Více fotbalu rubrika Vstupenky Champions League..


AC Milán – AC Sparta Praha

Přesně v 5:15 opouštíme Prahu a vydáváme se směr San Siro s vidinou jednoho skvělého večerního zážitku, 2000 najetých kilometrů a 20 hodin strávených kočírováním našeho „pekelného“ škodováckého oře. Cesta ubíhá podle očekávání a tak nás nepřekvapí ani zácpa na dálnici se kterou jsme počítali, ani na naše poměry předražené poplatky za dálnici ba ani sněhové přeháňky se kterými si hravě poradí zimní dezén našich pneumatik.

Do Milána jsme dorazili kromě 10km zajížďky ke konci cesty v pořádku, provázeni hustým deštěm a jelikož nám prozřetelnost nadělila ke spolujezdci mapu, najít stadión San Siro není problém. I když panuje sychravé počasí, v očekávání nevšedního zážitku nám vře sparťanská krev, kterou nezmrazí ani představy o tom, že by se taky kvůli nezpůsobilému terénu zápas nemusel hrát.
Máme ještě asi 5 hodin času do výkopu a tak se jdeme podívat po okolí, kde potkáváme známé tváře kamarádů sparťanů i neznámé divně vzhlížející postavy milánských tifosi. Naštěstí je ani naše dresy ani šály nezlákají natolik, že by si je chtěli od nás „vypůjčit“.


Na stadion –hodilo by se spíše napsat fotbalový chrám- dorážíme hodinu a půl před zápasem s 2 vlajkami Homolka Boys a FK Alej i Homolka Boys choreem čítající 600 sparťanských balónků. I když jsme věděli, že nebudeme zdaleka opuštěni uvnitř milánského pekla, návšteva přibližně 1500 Sparťanů je pro nás příjemným překvapením. Fandí se docela hlasitě po celý zápas, ovšem konkurovat milánským by bylo nemožné i kdyby bylo sparťanů stejně jako 65000 přítomných Italů, zkrátka a jednoduše, jejich secvičené chorály jsou excelentní. Těžko se to popisuje a kdo to neviděl, musí si to zažít. Jestli tohle bylo ca 50% jejich možností, jak to asi musí vypadat na milánském derby?…bohužel jsem ho zatím neviděl. Sparťanští fandové se dále předvedli ohni, které -k nemilosti letenské pokladny- končí na hřišti, obouručnými vlajkami i prapory. Kéž by alespoň takový kotel byl i na Letné při ligových zápasech….



Co se hry týká, Sparta předvedla na co měla a že jí Milán nechával zpočátku docela překvapivě dost klidu na rozehrávku. Nejvíce se mi líbil mladíček Sivok, kterého posléze doplnil stejný „veterán“ Jun. Škoda, že ti od kterých se očekávalo, že budou nejvíce tým táhnout, tedy Poborský a Štajner, ukázali výkony, které si za rámeček určitě nedají. Ale i kdyby to bylo jen kvůli té desetiminutovce kdy Sparta postupovala, díky hráčům Sparty za to co předvedli, špatné jméno (čemuž bohužel napovídá nešťastný výsledek) sparťanskému fotbalu a jménu neudělali.
Po skončení zápasu jsme společně se všemi sparťanskými fandy byli drženi ještě půl hodiny v sektoru kvůli bezpečnosti a následuje menší strkanice s policisty, v jejichž řadách se nachází i pár slušných „kousků“. Padesátikilovou policistku v džínách a obyčejné bundě pobíhající s tonfou a helmou mezi chuligány „z východu“ jsem ještě neviděl.

Noční cesta zpět hned po propuštění je unavující, ale bez problémů dorážíme domů do rodné Prahy kolem 9 hodiny ranní. Bylo to krásných 29 hodin.

Ludva