FK Alej
20 let FK Alej (11): Z našeho prvního postupu do trojky mám husinu ještě teď, říká Tomáš Kubík
 |
Do této chvíle jsme vám dlužili poslední díl
seriálu "20 let FK Alej". Nyní ho přinášíme v podobě rozhovoru s třetím z otců zakladatelů klubu - Tomášem Kubíkem . Ten během alejácké kariéry nejen vystřídal všechny možné posty v sestavě, ale vyměnil i dres A týmu za B tým. I díky tomu má v obou mužstvech vyrovnanou bilanci. V A týmu odehrál téměř 12 let s bilancí 192/50, v rezervě kope 9 let s bilancí 185/16. Celkem tak kluboví statistici napočítali stav 377/56. V rozhovoru zavzpomínal na historky ze zlaté edice zážitků, nejlepší fotbalový moment a prozradil, co se děje v šatně před zápasy. Více čtěte níže!
Ahoj, jak bys zhodnotil svých 20 let v dresu FK Alej? Jaká role v týmu z těch mnoha ti nejvíce vyhovovala?
Prošel jsem všechny posty. Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.
„Ba nač bych osudu snad svému lál, že zahrával si mnou zde jako míčem, že hned mne hladil, hned mne šlehal bičem, že ze mne ledacos už udělal od skromné otázky až hrdé ku odvětě, že padl jsem a vstal zas nastokrát — já ledačím už byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Mne osud do kolébky tvrdé dal, pak na kazajku záplatu mi přišil, pláč trpký novým jenom pláčem tišil a jenom zkrátka mne vždy spořádal. Však kolem pýcha, pýcha — ach ta krutě hněte! já začal jsem do panských synků prát — ba ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“
To jsme však asi malinko odbočili. Ale tak v kabině si s týmem občas před zápasy předčítáme vybrané kusy poezie od našich klasiků, že...
Nejvíce mi vyhovuje post volné desítky. Tedy hráče, který si na hřišti dělá co chce, ale vždy svými kulišárnami rozhoduje zápasy. Ale tu jsem měl naposledy před těmi dvaceti lety. Pak mě svázali taktikou a sešněrovali úkoly.
Před pár lety jsi vyměnil pro většinu zápasů dres A týmu za dres B týmu. Jaký je rozdíl mezi oběma týmy a soutežemi, je-li nějaký?
Žádný. V obou týmech držíme a žijeme klubové hodnoty. Stejný styl a taktiku hry. Je tam pohoda, skvělí spoluhráči, kamarádské pouto, pohoda, srdíčko, legrácky a atmosféra, kde o překvapivé momenty a celou řadu příběhů není nikdy nouze. Na hřišti i mimo něj. A tak to mám rád.
Jaké hřiště v Hanspaulce je tvojím nejoblíbenějším?
Bez debat naše Hanspaulka (Sušická) a Děkanka. Tam jsme zažili nejvíce radosti. Je to náš domov a chata. Mám rád ale všechny stadiony, kde se o víkendu sejdeme a pobavíme naším fotbalem.
Jakou z mnoha zábavných historek za těch 20 let bys obohatil také čtenáře našeho webu?
Těch bylo moc! A bude ještě více :-) Sáhnu do zlaté edice zážitků. Otec všech alejáckých brankářů Jirka Preininger, který si zápasové věci nosil v papírové krabici. Bývalý spoluhráč Martin předával dres tím způsobem, že ho věšel, či zakopával do křoví v blízkosti hřiště a dával souřadnice. Z poslední doby legendární „vytáhnutí“ naší star Manicse. Ten po svém brankařském představení a týmové prohře asi 1:9 více než polosvlečený v šatně prohlásil, že něco snad i vytáhnul. Jo, bezesporu!
Využiji však příležitosti, abych se podělil s největší fotbalovou radostí v dosavadní kariéře. Píše se jaro 2008. Alej má za sebou 10 zápasů. Bilanci 6-1-3. V nich se nám podařilo hned několikrát otočit nepříznivý vývoj zápasů. I díky tomu a shodou okolností výsledků ostatních zápasů v 10. kole jsme mohli hrát v tom úplně posledním přímý souboj o postup do 3. ligy. Dlouho vysněné a do té doby nedosažitelné mety. V průběhu první půle jsme prohrávali 0:2, těsně před koncem jsme snížili na 1:2. Ve druhém poločase jsme nezdolnou vůlí, týmovostí a bojovností otočili výsledek na 3:2. Ty góly byly fakt dotlačené. Minutu před koncem jsme odolávali obrovskému tlaku soupeře. Do této chvíle před sebou úplně vidím ty okamžiky jako bych se díval na film. Nos dvakrát vychytal soupeře, pak to ještě soupeř narval do našeho břevna (stačila jim k postupu na náš úkor remíza). Konec zápasu, euforie, radost a oslava. První postup do 3.ligy! Nádhera! Naskakuje mi husina, když si na to vždy vzpomenu.
Bude syn Luky také oblékat dres Aleje? Vydržíš hrát do jeho 18. narozenin, abys mu byl minimálně 3 roky průvodcem a mohl předat zkušenosti?
To bych rád. I když se dá ale třeba na jiný sport či koníček, tak snad ho budeme dělat spolu.
Do kolika let bys vlastně chtěl hrát a láká tě hrát za veteránský tým nebo se radši proběhneš proti mladíkům?
Budu hrát dokud bude fungovat geniální klubová taktika „uchodit a uštknout“.
Nyní máš příležitost vzkázat cokoliv fanouškům, spoluhráčům, protihráčům, či celému fotbalovému světu.
Díky, že mi plníte fotbalové sny. Každý víkend bez fotbalu je setsakramentsky procamraný. Tak na to myslete, ať v důchodu nelitujete :-)
FK Alej!
Ahoj, jak bys zhodnotil svých 20 let v dresu FK Alej? Jaká role v týmu z těch mnoha ti nejvíce vyhovovala?
Prošel jsem všechny posty. Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.
„Ba nač bych osudu snad svému lál, že zahrával si mnou zde jako míčem, že hned mne hladil, hned mne šlehal bičem, že ze mne ledacos už udělal od skromné otázky až hrdé ku odvětě, že padl jsem a vstal zas nastokrát — já ledačím už byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Mne osud do kolébky tvrdé dal, pak na kazajku záplatu mi přišil, pláč trpký novým jenom pláčem tišil a jenom zkrátka mne vždy spořádal. Však kolem pýcha, pýcha — ach ta krutě hněte! já začal jsem do panských synků prát — ba ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“
To jsme však asi malinko odbočili. Ale tak v kabině si s týmem občas před zápasy předčítáme vybrané kusy poezie od našich klasiků, že...
Nejvíce mi vyhovuje post volné desítky. Tedy hráče, který si na hřišti dělá co chce, ale vždy svými kulišárnami rozhoduje zápasy. Ale tu jsem měl naposledy před těmi dvaceti lety. Pak mě svázali taktikou a sešněrovali úkoly.
Před pár lety jsi vyměnil pro většinu zápasů dres A týmu za dres B týmu. Jaký je rozdíl mezi oběma týmy a soutežemi, je-li nějaký?
Žádný. V obou týmech držíme a žijeme klubové hodnoty. Stejný styl a taktiku hry. Je tam pohoda, skvělí spoluhráči, kamarádské pouto, pohoda, srdíčko, legrácky a atmosféra, kde o překvapivé momenty a celou řadu příběhů není nikdy nouze. Na hřišti i mimo něj. A tak to mám rád.
Jaké hřiště v Hanspaulce je tvojím nejoblíbenějším?
Bez debat naše Hanspaulka (Sušická) a Děkanka. Tam jsme zažili nejvíce radosti. Je to náš domov a chata. Mám rád ale všechny stadiony, kde se o víkendu sejdeme a pobavíme naším fotbalem.
Jakou z mnoha zábavných historek za těch 20 let bys obohatil také čtenáře našeho webu?
Těch bylo moc! A bude ještě více :-) Sáhnu do zlaté edice zážitků. Otec všech alejáckých brankářů Jirka Preininger, který si zápasové věci nosil v papírové krabici. Bývalý spoluhráč Martin předával dres tím způsobem, že ho věšel, či zakopával do křoví v blízkosti hřiště a dával souřadnice. Z poslední doby legendární „vytáhnutí“ naší star Manicse. Ten po svém brankařském představení a týmové prohře asi 1:9 více než polosvlečený v šatně prohlásil, že něco snad i vytáhnul. Jo, bezesporu!
Využiji však příležitosti, abych se podělil s největší fotbalovou radostí v dosavadní kariéře. Píše se jaro 2008. Alej má za sebou 10 zápasů. Bilanci 6-1-3. V nich se nám podařilo hned několikrát otočit nepříznivý vývoj zápasů. I díky tomu a shodou okolností výsledků ostatních zápasů v 10. kole jsme mohli hrát v tom úplně posledním přímý souboj o postup do 3. ligy. Dlouho vysněné a do té doby nedosažitelné mety. V průběhu první půle jsme prohrávali 0:2, těsně před koncem jsme snížili na 1:2. Ve druhém poločase jsme nezdolnou vůlí, týmovostí a bojovností otočili výsledek na 3:2. Ty góly byly fakt dotlačené. Minutu před koncem jsme odolávali obrovskému tlaku soupeře. Do této chvíle před sebou úplně vidím ty okamžiky jako bych se díval na film. Nos dvakrát vychytal soupeře, pak to ještě soupeř narval do našeho břevna (stačila jim k postupu na náš úkor remíza). Konec zápasu, euforie, radost a oslava. První postup do 3.ligy! Nádhera! Naskakuje mi husina, když si na to vždy vzpomenu.
Bude syn Luky také oblékat dres Aleje? Vydržíš hrát do jeho 18. narozenin, abys mu byl minimálně 3 roky průvodcem a mohl předat zkušenosti?
To bych rád. I když se dá ale třeba na jiný sport či koníček, tak snad ho budeme dělat spolu.
Do kolika let bys vlastně chtěl hrát a láká tě hrát za veteránský tým nebo se radši proběhneš proti mladíkům?
Budu hrát dokud bude fungovat geniální klubová taktika „uchodit a uštknout“.
Nyní máš příležitost vzkázat cokoliv fanouškům, spoluhráčům, protihráčům, či celému fotbalovému světu.
Díky, že mi plníte fotbalové sny. Každý víkend bez fotbalu je setsakramentsky procamraný. Tak na to myslete, ať v důchodu nelitujete :-)
FK Alej!